Are you THE manager of your life?

Otázka, na kterou se v této nelehké době zdá jednoduché odpovědět. Ne, prostě to nejde. Možná se nám, potom co jsme vyrostli, chvíli zdálo, že si svůj život můžeme zařídit podle svého. Možná se nám to zdálo delší dobu. Na jaře a teď opět se nám to už určitě nezdá. Rodičovské mantinely odpadly. Teď opět narůstají mantinely státní. A ty nás omezují více než ty rodičovské.

Můžeme se zlobit, rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit a podepisovat petice (také jsem jednu podepsala – Díky, osvícení páni doktoři Hnízdile, Pirku, Šmuclere, Žaloudíku a ostatní!), ale nemá cenu v té negativní náladě zůstávat. A už vůbec ne propadat atmosféře strachu, která houstne každým dnem.

Eckhart Tolle, můj duchovní guru, často říkává:

“Life is not here to please you but to challenge you!“

“Život tu není, aby vám dělal radost, ale překládal výzvy!“

A jasné je, že člověk bez výzev neroste, nevyvíjí se. Zkrátka když jsme v komfortní zóně, jsme v klidu, ale s osobním rozvojem to nemá nic společného. Rozvíjíme se pouze překonáváním překážek, přijímáním výzev a procházením složitých období v našem životě.

A právě proto, že v dlouhodobém horizontu se vše (ano, opravdu vše) děje pro naše dobro, bychom přijímání výzev měli brát jako něco běžného a samozřejmého a v žádném případě bychom se jich neměli bát. Protože i když neuspěju, stejně se posunu. Takže vlastně nemůžu udělat chybu. Není to osvobozující!!!

Osvobozující to je, až to člověk skutečně přijme. Nejen, že nad tím kývne hlavou, nejen že si to jednou, dvakrát, třikrát přečte. Osvobozující to je, až to začne aplikovat. A to není cesta jednoduchá. A hlavně – není to cesta krátká. Až na té cestě si člověk uvědomí, kolik má v sobě zažitých vzorců chování a svého si počínání, neustálého se hodnocení a nespokojenosti se svým postupem. Je to pěkná fuška.

A jak tedy začít? Začít pěkně u sebe. Nenechat se ovlivnit tím, co pořád kolem sebe slyšíme. Nenechat se ovlivnit strachem. Vypnout televizi a sociální média. Být každý den alespoň chvilku v klidu, sám se sebou. V přírodě nebo někde jinde, kde máme klid a máme to tam rádi. Pomalu začít vnímat své tělo, svůj dech, svoji chůzi a rozhlédnout se kolem sebe – určitě tam nalezneme plno krásy. Krásy, které jsme si dříve nevšímali, protože jsme na ni neměli čas. Dary, za které jsme nebyli vděční, protože jsme je brali jako samozřejmost. Lidi, se kterými jsme se dlouho neviděli, protože jsme měli jiné priority. Zvířata (a nemluvím o těch domácích 😉), jejichž přítomnosti jsme si na cestě nevšimli … Je toho tolik!

K plné cestě být manažerem svého života je to jen začátek. Ale právě začátkem cesta začíná. Tak hodně štěstí a optimismu. Budeme ho ještě v budoucnu potřebovat. A díky všem, kteří nás na cestě, ať jsou kdekoliv 😇, podporují.

S láskou,

Diana

Angličtina je mou vášní, výuka angličtiny mým posláním. Společně a s radostí se posuneme nejen v angličtině ... Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak se učit, mít z učení radost a posouvat se dopředu nejen v angličtině. Čtěte eBook zdarma.
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku :)