Be easy … it’s Christmas time

K napsání tohoto článku mě dovedly tři věci. Pád na ulici, video od Eckharta Tolleho a příchod první adventní neděle. A protože jsme na začátku Adventu, doby zpomalení, zamyšlení a rozjímání, chci přispět svou malou troškou do mlýna probuzení (awareness).

“Přemýšlej, přece.“ Věta, kterou jsme často v dětství slýchali a slýcháme ji dosud. Proto se postupem času stalo, že jsme se s našimi myšlenkami ztotožnili, že myslíme všude a stále, že posuzujeme a kamarádíme se s lidmi podle toho, co si myslí  nebo jak smýšlí. Diskutujeme, hádáme se, soudíme … Od rána do večera. Často ani usnout nemůžeme.

Společnost nás nutí si na všechno udělat názor a kdo žádný názor na věc nemá, ten je divný, hloupý a kdo ví co. Kvůli neustálému myšlení nejsme schopni vnímat to, co se děje kolem nás. Sice na různých místech jsme, ale jsme tam i naší myslí? Vnímáme skutečně to, co se děje kolem nás, nebo přemýšlíme o tom, kam půjdeme za chvíli, co budeme dělat odpoledne, večer, zítra … A věci, které se skutečně dějí kolem nás, nám tímto unikají … jsou nenávratně pryč.

Už dlouho se učím toto naučené schéma u sebe změnit. I když je to běh na dlouhou trať, je fajn poznávat, že se postupně posouvám dopředu. Původní 3 sekundy bez myšlenky se mění v půl minutu, pět minut, někdy i déle. Na procházkách více vnímám vůně, barvy, zvuky a celkově si je více užívám. U delších výletů, třeba do blízkých hor, je to taky úplně jiné kafe! Člověk je osvěžený a nabitý několikanásobně víc než předtím.

Všechno však tak růžové není. A teď k té příhodě venku na ulici. Tak si tak jdu z práce, je odpoledne, krátce po dešti. Konec  měsíce se přibližuje a je čas na přípravu přehledu příjmů z výuky angličtiny. Na to, že jsou restrikce kvůli viru, jsou příjmy větší než bych čekala, avšak stále nejsou takové, jaké si přeji. Přemýšlím si, jak to bude příští rok a zejména s příchodem podzimu, tedy nového školního roku.

Budu mít stále práci na poloviční úvazek na střední škole a tím pádem možnost skloubit učení dětí a dospělých a být více paní svého času? Mít větší volnost a čas na duchovní rozvoj a psaní inspirativních článků? Protože je můj úvazek na dobu určitou, kam bych případně měla poslat svůj životopis, kdybychom se v mém současném zaměstnání na pokračování úvazku nedohodli? A tak dále a tak dále. Stejný kolovrátek, jen v odlišných odstínech. A najednou přijde jasná myšlenka shora: „Nemá cenu nad tím přemýšlet, až bude ten správný čas, tak to dopadne.“ A bum! Ležím na zemi. Válím se na mokrém chodníku a říkám si, že jsem dobrá, jak jsem to pěkně vybrala. Ruce dopředu, ani šálky na kafe, které jsem předtím koupila v Orionu, jsem nerozbila. Jen odřená kolena a roztržené džíny. Škoda jen, byly docela nové. Dívám se na zem, co to způsobilo. Chodník je naprosto rovný, nechápu, o co jsem zakopla.

Ano, Vesmír nás vede. A nenechá si do věcí moc zasahovat. A když ano, tak jen na kratší chvíli, pak nastolí to, co má. Nemá cenu odporovat, příliš tlačit, stejně se po čase vyčerpáme. Jsme jen malou součástí všeho kolem nás. Je ale moc fajn být součástí vědomou. Pak máme šanci záležitosti ovlivnit mnohem více, než si myslíme. A když se nesnažíme dobrovolně, jsme k tomu okolnostmi donuceni. Třeba například virem. Ten moudřejší nahoře nám ukazuje, že tudy cesta nevede. Že věčným spěchem a konzumem, v nepokoře a bez vděčnosti žít nelze. Že nelze jen planetu využívat, že vesmírné zákonitosti přijímání a dávání musí být dlouhodobě v rovnováze.

Proto tu máme jaro, léto, podzim a za chvíli zimu. Dobu zklidnění, tichého rozjímání, pokory a zároveň radosti. Dobu, kdy na chvíli přestaneme závodit, a uchýlíme se do našich příbytků, do okruhu našich blízkých a přátel. Dobu, kdy více prožíváme obyčejné chvíle života a dovolujeme si více klidu a pohodlí. Jsme k sobě navzájem milejší a více se smějeme.

Kéž by kousek z této atmosféry vydržel i v novém  roce. Kéž by nás virus donutil k tomu, méně se honit a více prožívat. Více si lidí a věcí kolem nás vážit. Však je toho  tolik, za co bychom měli být vděční. Zkusme se na to zaměřit. Jakmile se změní náš úhel pohledu, začne se měnit i realita kolem nás. A my začneme žít šťastnější a naplněnější život. A zároveň budeme ohleduplnější k lidem, zvířatům, Planetě.

Tak klidný Advent v harmonii se všemi okolo vás!

Angličtina je mou vášní, výuka angličtiny mým posláním. Společně a s radostí se posuneme nejen v angličtině ... Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak se učit, mít z učení radost a posouvat se dopředu nejen v angličtině. Čtěte eBook zdarma.
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku :)