Don’t Disturb

Už jste si udělali čas na sebe? Kdy jindy, než v této době? Kdy jindy, než teď?

Čas je vzácný (Time is precious) … A my ten náš čas často poskytujeme někomu či něčemu jinému – zaměstnavateli, sledování zpráv, zbytečnému surfování po netu a nasávání informací, které nám často neslouží … Přitom my jsme ti nejdůležitější. A přesto na sebe čas nemáme …

Tato doba je tu proto, aby nás vrátila k sobě samým. Přímo nás vybízí k tomu, abychom si udělali čas na SEBE. Nelze již pokračovat v zaběhlém stylu života, nelze se už honit za materiálními požitky a čas na sebe a naše blízké odkládat na jindy. Budoucnost neexistuje. Jen to, co udělám v této chvíli, se počítá a následně se stává naší realitou.

Pamatuji si na doby, kdy jsem si na sebe vlastně moc času dělat nechtěla. Radši jsem jej věnovala dětem, rodině, práci a domácnosti. Možná jsem se podvědomě bála, že přijdu na něco, co mě vykolejí ze zaběhlého života, že přijdu na něco, co bych měla změnit, ale nebudu mít k tomu odvahu.

Byla jsem na sebe hrdá, co všechno stihnu a že téměř všechno udělám sama, bez pomoci manžela. Zpočátku jsem byla šťastná a výkonná, pak už jenom výkonná a pak jen unavená …. Neustálý shon a koloběh práce – rodina si vybral svou daň. Moje síly došly, těžko se mi vstávalo z postele, bolely mě klouby, postupně ruce a nohy. Dál pokračovat už prostě nešlo.

Podala jsem výpověď v práci a našla odvahu vykročit do oblastí nových, neznámých a zpočátku ne zrovna komfortních. Šla jsem za tím, co mně od mládí dělalo radost, čemu jsem se věnovala ve volném čase, mimo rámec svých školních povinností, šla jsem za, zpočátku slabým, hlasem svého srdce. Začala jsem učit angličtinu.

Možná, že vám právě v této době přestávají některé věci dávat smysl. Možná, že práce, která vás dříve bavila, vás baví čím dál méně a peníze, které v práci vyděláte, utrácíte za aktivity, které vás naplňují. Možná, že se celý den těšíte, až půjdete z práce domů a budete se věnovat něčemu, co vás opravdu baví. Možná, že se vaše vůle dělat to, co je podle druhých správné, zeslabuje a vy stále intenzivněji cítíte, že je vaše cesta někde jinde. Možná, že právě teď k vám vaše srdce promlouvá a vy tento hlas slyšíte daleko hlasitěji než dříve. Možná …

Tak jak dlouho ještě budete čekat, než se odvážíte věci změnit a vykročit tam, kam vás srdce táhne? Jak dlouho se budete bát změnit to, co vám už neslouží. Jak dlouho se budete vymlouvat, že teď nemůžu, protože a protože. Jak dlouho se budete ničit?

Změna nemusí být těžká. Přijde sama a s lehkostí, když uděláme MY ten první, malinký krůček. Zpočátku stačí si situaci uvědomit a naladit se na záměr, s tím něco dělat. Zpočátku stačí si některé věci pojmenovat a říct si, že už takto žít nechci. A pak pomalu, tak jak jsem připravená, pomalu začít dělat malinkaté změny.

Stačí malé změny – vyhodit oblečení, ve kterém se už necítím dobře, jít pěšky do práce, usmát se na kolemjdoucího, pobavit se se sousedem, odejít z práce o 10 minut dřív, být více v přírodě, dívat se častěji na nebe, uvědomovat si svůj dech … Nemá cenu se k něčemu nutit a přílišně na sebe tlačit, je třeba začít pomalu, ale o to jistěji.

Čas je vzácný. My jsme vzácní a jedineční. Stačí být více sami se sebou a poznat se. Stačí dělat obyčejné věci, protože právě v obyčejnosti je to pravé kouzlo. Nemusíme jezdit na Maledivy, abychom poznali krásu přírody. Stačí jít k nám do lesa, jet na hory, projít se po louce, v parku …

Nemusíme poznávat cizí země, když neznáme tu naši. Není třeba jezdit do zahraničí, abychom poznali zvyky místních obyvatel, když neznáme české tradice, dokonce když neznáme lidi, kteří bydlí vedle nás. Když neznáme SEBE …

Možná bychom měli nejdřív koupit k Valentýnovi dárek sobě a pak teprve někomu druhému. Zkoušeli jste se někdy pohladit, chytnout sami sebe vědomě za ruku, říct sami sobě „mám tě ráda“? Abychom mohli mít skutečně rádi druhého, měli bychom nejdřív milovat sebe. A věnovat si čas. Tím časem to začíná. Čas, který věnujeme sami sobě, se vždycky vyplatí … Stačí jen začít a mít trpělivost. Tak pojďme do toho. Teď čas máme!

Tak krásného Valentýna. A dejte si dárek. Dejte si ČAS.

Angličtina je mou vášní, výuka angličtiny mým posláním. Společně a s radostí se posuneme nejen v angličtině ... Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak se učit, mít z učení radost a posouvat se dopředu nejen v angličtině. Čtěte eBook zdarma.
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku :)